Koberští fajermani - báseň

Kamarádi poslouchejte,
na moji řeč pozor dejte.
Pilně hleďte naslouchati,
co vám budu vykládati.

Co se v Kobeřicích stalo,
ale ještě je nás málo.
Novou špricu se kupili,
fajermani nastoupili.

Moudří chlopi obíraní,
velcí, malí mezi námi.
Dohromady se sebrali,
o té správě vykládali.

Pan fojt, pan písař Janecky,
povolali ku sobě všecky,
na papír jich popísali,
aby jich porachovali;

Šest a třicet už jich bylo,
žádnému se netěžilo.
Nebudem' se vyhýbati,
z ohně třeba retovati,

Kdo má chuť ten se sám hlásí,
bo to jsou potřebné věci,
stavení lidí hájiti,
dobytek z ohně kliditi.

Který nemá chuti, Bože,
nechť ať nevylézá z lože.
Nech dá co přijde na něho,
my to spravíme za něho. 

Ten kdo kráčí k temu s chutí,
ten nikdy hlavou nekrutí.
Slyší ku ohni troubiti,
letí choť by pozbyl žití. 

Moji milí kamarádi,
já vím, že jste tomu rádi,
že jsme se tak v kupě sešli,
do teho spolku usnesli.

Náš fojt ten jak hlava,
na ním záleží ta zpráva.
Též náš pan písař Janecky,
komanduje po německy. 

Brand-meistrem jest pan hospodský,
J. Grigarčik v této obci.
Osmilánsky Anton Kurka,
on jest vrtký jak veverka. 

My druzi jsme tovariši,
každy robí to co slyší.
Kobeřice se nedají,
ku šprici moc pomáhají. 

Z Ratiboře pan Hamburger,
jeho kolega Breslauer,
jednou v neděli přijeli,
by nám to rozpověděli. 

Co pan Hamburger mluvili,
kteří temu pochopili,
ti též možu pomyslet',
že to jest přec raz dobrá věc. 

Já jsem též byl v Ratiboři,
s fajrmany jak co hoří,
tam se též žáden nestydí,
hájí stavení i lidí. 

Pomáhejte Kobeřice,
přeberem Štěpánkovice.
Ti Štěpánkovští mudřáci,
též chcu mít tu regraci. 

Budem se rádi trápiti,
by jsme mohli uhasiti.
Jak už budem ujištěni,
že už oheň zahašený. 

Dáme se vykulit bečku,
včil se lekej žaludečku.
Jak se v sobě uhasíme,
ku špricovni poklidíme.